Josie Lambert

To je podle poměrů promenády plný dav. Tři z nich to natočili a jeden z nich si zazpíval – špatně, nahlas, perfektně.

Střelba do světla má být chyba. Je to také jediný okamžik, kdy se můj hlas shoduje s mým výrazem v obličeji.

Vítr tu ubírá polovinu zvuku. Stejně si zpívám dál – ten záběr s větrem je obvykle ten upřímný.

Chodím sem cvičit, protože nikdo neposlouchá schválně. Lidé, kteří přestanou, přestanou, protože chtěli.

Tři místa, kde cvičím. Nejstrašidelnější je prázdné pódium – žádné publikum znamená žádnou omluvu.

Jeden interface z druhé ruky a půjčený mikrofon. Nikdo v komentářích se nikdy nezeptal, na co jsem nahrával.

Peřina přes dveře, matrace u zdi. Měkké věci jsou na první pohled lepší než drahé.

Vítr pohltí polovinu zvuku. Zůstane ta část, která se skutečně nese – dobrý postup pro jakoukoli místnost.

Písnička, podle které mě lidé znají, vznikla mezi mým bytem a mou starou prací, do telefonu, s motorem v pozadí.

Čtyřicet liber a teplý cider. Kvůli cideru bych to udělal i tak, ale dalšímu podniku to neříkejte.

Nahráno do telefonu u zadního okna. Hluk autobusu je v demu stále slyšet a já ho neodstraňuji.