Захар

Dva společníci a oba povstali současně. Povídka – jedna z těch, které si vymýšlím cestou.

Prstenec jakékoli planety se skládá z miliard jednotlivých ledových krh a skal. Pevný se jeví pouze z dálky – jako asfalt z letadla.

Bez zahřívání se vlhkost ze vzduchu nejprve usazuje na kovu. Proto jsou opuštěné stanice ve sci-fi vždy pokryté námrazou – a je to pravda.

Kondenzační stopa není kouř, ale zhuštěná pára. Prozradí vám o vlhkosti vzduchu více než jakýkoli přístroj na palubě.

První věc, která selže, není beton, ale střecha. Pokud střecha začne zatékat, budovu zničí voda, ne čas.

Sto devadesát dva laserů se sbíhalo do jediného bodu – a výstupní energie byla větší, než kolik bylo vloženo. Poprvé v historii.

Každé „zrnko“ je konvekční buňka o velikosti celé země. Žije asi osm minut a pak klesá zpět dolů.

Střed komory se na zlomek sekundy zahřeje více než jádro hvězdy. Tento stav trvá kratší dobu než mrknutí oka.

Uvnitř je palivo pro termonukleární reakci. Na takovou kapsli je najednou namířeno sto devadesát dva laserů a vzdálenost zásahu se měří v mikronech.

To vše je dráha pro světlo. Laserový puls zde přetrvává po dobu nanosekund a je urychlován strukturou o velikosti městského bloku.