Рита

Nejtěžší na tomto cvičení je dovolit si ho odložit. Kbelík nikam nejde a vaše paže si konečně odpočinou.

Plná prsa nemůžete nosit dlouho. Buď je vložíte, nebo je vyndáte – vaše tělo nemá jiné možnosti.

Je to vtipný a přesný obrázek: úzkost je, když nesete plný kbelík a bojíte se, že ho vylijete, i když vás k tomu nikdo neprosil.

Prázdný večer není prázdnota, ale místo, kam můžete něco dát. Obvykle tam skončí něco dobrého.

A nedokončím to. Nedokončený seznam je upřímnější: ukazuje, co je důležité a co bylo přidáno jen pro parádu.

Spánek, procházka a jeden člověk, kterému si můžete kdykoli napsat. Zbytek je jen trik.

Nezachránilo mě úsilí, ale přiznání, že den selhal. V tom obvykle začíná úspěch.

Protože jsem někde četl, že tohle dělají všichni úspěšní lidé. Řeknu vám, jak to skončilo.

Mluvím s kamerou, jako by to byl člověk přede mnou. Jinak se z toho stává přednáška, a nikdo si o ni nežádal.

Řeknu vám to upřímně, a ne tak, jak se to obvykle říká v rozhovorech o produktivitě.

Nepíšu shrnutí dne, ale tři řádky: co se stalo, co cítím, co bude dál. Víc netřeba.

Prvních třicet minut je bez obrazovky. Ne kvůli disciplíně: mozek se musí probudit, než se do něj cokoli vloží.