Алина

Mezi těmito dvěma záběry je čtyřicet minut a jedno uvědomění si, že nápad byl špatný už od samého začátku.

Zvednutý palec je moje gesto „teď vám všechno vysvětlím“. Obvykle po něm následuje příběh, za který můžu.

Volat bylo snazší: po čtyřech minutách jsem vysvětlila, proč jsem nenapsala. Jdu a domluvím se – hlasová schránka mě následuje do obchodu a zastaví se na semaforu. „Poslouchal/a jsem“ a ticho. Někdy je odpovědí jen smajlík. Napíšu zítra. Nenapíšu.

Dřív jsem fotil přes den, protože „je to správnější“. Ale večer se mi dějí vtipné věci, takže teď fotím večer.

Všechny důležité rozhovory mého života probíhají uprostřed kuchyně, s konvicí, která se každou chvíli vaří.

Mezi dveřmi a autem mi položili tři otázky. Vrátil jsem se o hodinu později.

Doma jsem řekl: Jdu na pět minut ven. Od dveří k autu - tři otázky, dva balíčky a jedny narozeniny, na které jsem samozřejmě zapomněl. Celkem: hodina.